Když má vést člověk dostatečně důstojný normální život, potřebuje k tomu logicky odpovídající množství finančních prostředků. Za ty si totiž, jak je již notoricky známo, lze pořídit vše, co je k životu třeba, a to vede k následnému spokojenému žití.
Skutečností je však to, že zatímco peníze potřebuje kdekdo, jen málokdo je také skutečně získává v dostatečném množství. Co chvíli se u nás najde někdo, kdo má z nějakého důvodu hluboko do kapsy, případně má takzvaně jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou, a někdo takový logicky plnohodnotným životem žít nemůže. Protože nemá na to, co by potřeboval.
A když někdo potřebuje finanční prostředky, ale nemá je, musí často usilovat alespoň o získání nějaké půjčky. Protože tou se dají vyřešit stávající problémy alespoň do doby, než se situace zlepší.
Jenže půjčky mají logicky tu vlastnost, že se musejí i splácet. A pokud to má být jisté, je třeba si proklepnout ty, jimž se půjčuje. Aby se peníze finančních institucí nestrkaly do někoho, kdo už je nedokáže nebo nebude chtít vrátit. A to je důvod, proč tolik žadatelů u některých půjček neuspěje. Zkrátka nemají dostatečné kvality, nesplňují nároky, jež se na ně kladou, a tak smůla.
I když ani nějaké to odmítnutí v bance nemusí představovat tragédii. Protože když nepůjčí banka, půjčí třeba nebankovní společnost. Když nepomůže jiná alternativa, pomůže třeba nejlevnější hypotéka. Půjčka, u níž se dá nebankovní společnosti do zástavy nemovitost a pak už nic nebrání tomu, aby si člověk v nesnázích půjčil třeba až sedmdesát procent její odhadní ceny, s možností splácet třeba i po malých částkách až třicet let a s dalšími výhodami, jako jsou absence poplatků předem, lehce zvládnutelné úroky, možnost vyhnout se prověřování registrů dlužníků a přísným požadavkům stran příjmů žadatele a podobně.
Takže půjčka skoro vždy k sehnání je. A nikdo tak nemusí v těžkých dobách trpět nedostatkem.
