Někdo tedy čte, a ten druhý vyráží ven. A tomu by měl odpovídat i styl našeho odění.
Pan Bezouška také každý večer vyráží. Má poměrně zánovní tepláky, které přímo miluje a košili. Ta již, pravda, natolik jako tepláky zánovní není. Má pár záplat. Něco kolem desíti a některé díry již zašít, tím méně zalátat nešly, a tak zejí. Když je chladno, béře na sebe pan Bezouška výbornou bundu, kterou dostal od praděda a v zimě ještě kožíšek, který býval před tím podložkou pro psa v boudě. Tento skvělý muž si béře ještě pantofle, které drží pohromadě jen a jen čirým zázrakem.
Druhý muž téhož věku, říkejme mu třeba Ctiborál se taktéž strojí, ale na rozdíl od předchozího pána mu to trvá třikrát déle. Proč? Inu, protože první pán to sebe nahází a jde a někdy mu bývá jedno v jakém pořadí i co oblékne. Kdežto pan Ctiborál dbá na kdejakou maličkost. A také to, v čem vyráží ven, je něco hodně odlišného. Ve zkratce je to, řekněme, společenský oděv. A nyní hádanka pro vás, milí čtenáři. Dám zde dvě možnost, dvě místa a vy musíte uhodnout kam se kdo chystá. Takže pozor!
Jeden pán se chystá do své oblíbené hospůdky „U ožralé opice“, a ten druhý se chystá do místního divadla na poslech „Piano concerto No 21, Elvira Madigan“ od pana Mozarta, jak psáno v programu. Plus další jeho díla jako například „Sonata No 16 in C major“
Nuže, můžete hádat a na konci vám to možná prozradím, pokud na to nemůžete přijít.
Oděv prvního muže nemá valné ceny a on za něj dal velmi málo pokud vůbec něco. Šat muže druhého cenu má, a to velkou, ale on ji nezaplatil. Ne, šaty neukradl, ani je nedostal darem od pradědečka, ale legálně si jej vypůjčil. Proč a jak? Protože jeho oděv seznal jisté úhony, které si bylo povšimnuto až příliš pozdě, takže je u krejčíka. A jak si legálně půjčilo tyto šaty?
Půjčovna společenských šatů Praha je tu právě proto. A vždy má připraveno vše, aby mohli pomoci jak pánům, tak i dámám. Vyzkoušejte to.
A čekáte na odpověď na otázku v článku? Ale no tak…
